DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Májové Rakousko

12. května 2014 v 19:05 | Aleš |  Kajak divočák
Na prodloužený víkend v okolí druhého květnového svátku vyrážíme do Rakouska. Domluvený jsem s Radkem a Dvořkinem. Bohužel, Dvořkin si to rozmyslí a Radek zase odjíždí na nějakou služebku a tak se nakonec s ním domluvím na dřívějším návratu v sobotu večer. Naše takto umenšená skupinka, teď již spíše dvojice, se přidává ke Kenymu a spol., kteří míří tamtéž.



Ctvrtek:
První řekou, kterou sjíždíme je Mur. Má ideální vodu (Tamsweg 140 cm) počasí je nádherné, tak se houpeme na pěkných vodách dolů řekou. Mur je spíše vodnatý, není zde moc vracáků nebo míst na blbnutí. Zato se pěkně houpeme na vlnách. První těžší místo je stupeň za zatáčkou, kde je válec přes tři čtvrtiny řeky a zatáčka pochopitelně vynáší doprava. Takže je potřeba trochu hrábnout, aby se člověk dostal vlevo, kde už je to v pohodě. Druhé těžší místo je takový seběh, lemovaný žumpama, kde se to prostě prostřelí středem dolů a hotovo.

Když přependlíme auto dolů následuje svačinka a pak přejez na říčku Gurk. Prohlížíme si katarakt, pod kterým budeme nasedat. Vypadá to hodně zajímavě. Nasedáme až pod ním a užíváme si kousek pěkného úzkého potoka s kličkováním mezi balvany. Tak tohle se mi líbí. Vynášíme se lodě s Radkem ještě jednou zpět, abychom si užili tento krátký, ale moc pěkný úsek. Pak už jedeme dál po pěkném potoku, ale již ne tak vodácky atraktivním.

Pak se náhle objevuje padlý strom a bariéra naplavených větví na něm. Zastavujeme nad ním ve vracáku, ale Elišku po setkání s kamenem proud zase vytahuje a táhne do změti klád, větví a jiných naplavenin. Její boj s proudem nevidím, protože sám musím párkrát intenzivně zabrat, abych se do vracáku dostal. Chytnu se větve a poprvé se otočím. Už vidím jen kajak dnem vhůru natlačený na bariéru. Právě začal boj s časem. Vykopat se z kajaků trvá až bolestivě pomalu na to, že to jen pár vteřin. Radek jde zastavit druhou polovinu co jede za námi, aby sem také nenapadali. Brodíme se k bariéře naplavenin. Nevidíme přes ni. Vyplavala na druhé straně? Tíživá otázka. Konečně stojíme na vrcholu a koukáme po proudu. Kajak mizí v dáli, ale Eliška nikde. Obava, že je někde pod našima nohama zapletená ve větvích je strašná. Lehám si na naplaveniny a pátrám ve vodě po jakékoliv známce, že je někde tam. V tom naštěstí Keny hlásí, že jí vidí dole mávat na břehu. Uff.

Teď už jde jen o záchranu materiálu a ne života. Přenášíme kajaky přes stromy a Keny stíhá kajak po řece. Já zastavuji u Elišky. Na ten zážitek vypadá překvapivě v pohodě. Nezdá se v šoku. Přejíždím na druhý břeh a na házečce jí pomáhám sem, kde může vyjít na silnici lemující řeku. Vyrážím stíhat Kenyho a cestou serozhlížet po utopeném pádle.

Na vysedačce nalézám Kenyho s lodí, ale pádlo nenašel ani on ani já. Asi si ho nechal zdejší vodník. Informuji ho, že Eliška jde po silnici a tak ji vyráží nabrat autem. Já mezitím vartuji u řeky, zda nepoplave pádlo kolem. Ale kulový. Přijíždí zbytek skupiny i Keny s Eliškou. Balíme a přejíždíme nocovat nedaleko Lienzu.

Pátek:
Ráno je na programu horní Isel z Hinterbichlu až k nájezdu do kataraktu. Vody moc není a někdy se blbě hledá průjezd a loď trpí na kamenech, ale v těžších místech, kde se řeka zůží je vody dost a možná je nakonec dobře, že není žádná velká voda. Takhle si můžu úsek alespoň vychutnat místo toho, abych měl oči navrch hlavy vypulené jako tenisáky.

Po předchozím krásném technickém úseku si naopak dáváme 5km dolního Iselu, což je spíše vodnatá řeka, kde se hlavně houpeme na velkých vlnách. Jízdu si užívám. Zpívám si, juchám je to prostě paráda. Většina končí, ale ve třech si dáváme ještě repete tohoto kousku řeky. Protože se dává do deště tak dlouho zvažujeme zda tu zůstávat nebo ne, ale nakonec zůstáváme a dobře jsme udělali. Večer opět vínko, ohýnek a baštění kdejakých dobrot.

Sobota:
Ráno je i přes včerejší déšť krásně. Dosušujeme hydro a vymýšlíme co dál. Původně plánovaný Gail má moc vody a tak jedeme na střední Möll. Sice to není žádný kotel obtížný úsek, ale proč si neodškrtnout další kousek řeky. Obtížnost v pár místech dosahuje tak maximálně 3- ale většinou se jedná o tekoucí vodu WW 1.

Následně přejíždíme do údolí říčky Malta. Parkujeme na dohled nádhernáho vodopádu a jdeme se kouknout z mostu do vody. Vidíme koryto s minimem vody a obtížností tak WW1. Řada lidí je zklamaná a mají fůru řečí. Někdo to i vzdává. No sami se ochuzují o zážitek. Alespoň přependlí auta. Zbytek nasedá na vodu za neustálých žvástů jaký je to kvak. Jedu si raději v klidu vpředu a vychutnávám krajinu okolo. Malta je jako výlet na safari. Na březích shlédneme krávy, osly, jehňata, kůzlata a podobnou zvířenu. I u vsi Malta se dostaví i slybované peřeje WW 3- takže i ostatním se spraví trochu chuť. I ikdyž ony to byly spíše rádoby drsné řeči a nemysleli to vážně.

Pak už je, ale konec a zatímco ostatní zanecháváme v Rakousku s tradiční otázkou co dát zítra, tak my nasedáme na dlouhou jízdu domů. Bylo to fajn, jen škoda té promarněné neděle.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Libor Libor | 12. května 2014 v 23:28 | Reagovat

Aha! Tak ještě že to dobře dopadlo 8-O

2 Opst Opst | Web | 11. června 2014 v 10:04 | Reagovat

Nádhera, tohle bych chtěl taky jednou podniknout.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama