DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Jizerské tisícovky 2011

17. ledna 2011 v 17:23 | Aleš |  Lezení a hory
Bezkar
ANEB DEŠTIVÝ 30. ROČNÍK
Rok se sešel s rokem a opět přišel čas, kdy Cipísek přeposílá pozvánku na tuto tradiční akci. Obvykle se účastním s periodou 2 roky protože se mi termín akce často tluče s firemníma horama, ale tentokráte to vyšlo už po roce. Po loňském velice podařeného působení byly ambice značné. Ale člověk míní ....


Jak se blížil víkend studoval jsem počasí a hlavně stoupající hladiny řek. Měl jsem cukání vyměnit předpokládaný rozbředlý sníh za hřmící povodňovou vodu některého z vodních toků v Čechách. Po dlouhém licitování zda to či ono, případně co jet, jsem z toho měl hlavu jako kdyby mě poštípaly vosy. Nakonec jsem si řekl "A dost! Jednou je domluvené s Cipískem tohle, tak pojedu tam a hotovo" A vyjeli jsme na sever.

Ráno před šestou hodinou vyrážíme z haly na vlakovou zastávku v Tanvaldu, kde nám jede co? Kde nám jede vlak, vole. Než dojdu na nádraží zjišťuji, že jsem zcela promáčený. Inu to co padá z mraků je poctivý liják a goráčovka evidentně ztratila ty vlastnosti, které tak pěkně před lety ilustroval krásný obrázek na visačce a které nikdy neměla. Na obrázky ve stylu šipka jak vlhkost zevnitř prochazí ven a kapky jak se před bundou otáčejí pryč jsem už dost alergickej. Kolikrát jsem si říkal, jestli když to šil nějaký špatně placený číňan jestli nedal tu látku náhodou obráceně protože tak to obvykle fungovalo.

Přijíždí motorák a tak na chvíli v suchu pokračujeme směr Kořenov už i s Plechym, který přikvačil na zastávku a kterého všichni poznali podle charakteristické chůze ještě ve chvíli, kdy pro nás byl jen temnou siluetou spěchající tmou.

V Kořenově leje také, ale vyrážíme po kolejích k přejezdu. Těsně před ním nás rozhání motorák otravným houkáním a svícením. "My vo tobě víme, tak jeď!" Následuje klasický nástup s běžkami v rukách. Později nasazujeme běžky a jedeme ještě tmou směr první tisícovka. Jsem v čele jakési lokální skupinky. Když už na žluté značce přecházím ušlapanou cestu od sněžničářů zavelím lyže dolů a na vrchol Zámky šlapeme opět bez běžek direktkou. Naší hlídku tvoří kromě mě a Cipíska ještě Jéňa. Ale za námi jdou další a další zlákáni touto zkratkou.

Tiscovky1

Na vrcholu se nezdržujeme a jedeme dál. Naštěstí místní borci už projeli pokračování, tak zde nebloudíme jako posledně. Jedme na Bukovec. Kontrola je opět dole v lomu a ne na vrcholu, takže je to hodně levný "vrchol" už cestou k němu když kličkuji mezi hovny na upravované trati, si říkám, že počasí stojí přesně za to, mezi čím kličkuji. Rozhoduju se to vzdát. Zvláště když Cipísek a Jéňa chtějí jet na Jelení stráně a víc se tak vzdálit případnému útěku. Loučíme se a já podél silnice sjíždím zpět směr nádraží Kořenov.

Kousek nad Kořenovem však už moc neprší a oblačnost jeví snahu se roztrhat. Otáčím tedy a jedu zpět pod Zámky s plánem objet Černý vrch z jihu, dobít jej a počkat na kluky až přijedou z Jeleních strání, nebo jim jet naproti ke Smrku a zcelit tak naši skupinu. Samozřejmě, že se někde pod Zámky dává opět do lijáku snad ještě intenzinějšího než před tím. Kalhoty se mi lepí na stehna a s každým krokem se mi stahují, že za chvíli mám rozkrok někde u kolen jak nějaký hoper. "Že jsem se vracel." "Že jsem nejel raději na tu vodu, to bych byl jistě suší." "Nebo, že jsem si alespoň pod ty šusťáky nevzal podvlíkačky. Zatraceně." V takovémto duchu ubíhá cesta pod Černý vrch, kde objevuji v telefonu zprávu od Cipíska, že jsou na Smědavě, jednou na Kneipu a pak se na to asi vys.... Zkouším ho nejprve dohnat mobilem, ale Cipísek není na příjmu tak obracím směr Smědava bez skalpu Černého vrchu a zkouším je dohnat na lyžích.

Na Smědavě ani nezastavuji a začínám stoupat krpálem vedoucím k odbočce na Jizeru. Snad je doženu ještě před odbočkou. Tenhle relativně prudký kopec má pro mě tu zajímavou vlastnost, že přesto, že skoro vždy namažu tak blbě, že mi lyže podkluzují a ustřelují, tak zde mi drží. Asi nějaký zvláštní místní osobní magnetismus, nevím. Předbíhám lyžaře i lidi nesoucí běžky v rukách a krásně stoupám. Po čase se přede mnou objevuje osoba připomínající Cipíska, ale je sám. Pomalu na něj dotahuji. Počasí už přešlo na intenzivní přeháňky, takže jsou alespoň i chvíle, kdy ani neprší, ani nesněží, ani nepadají kroupy. Už jsem skoro u postavy podezřívané z toho, že je Cipíském. Když jsem na její úrovni, chystám se na ni bafnout, ale úleťácké brýle, které má osoba na nose mě včas varují. "Že by to nebyl on?" Přidávám a ukazuji tak oné osobě své pozadí a ustřelující běžky protože terén se opět narovnal. Cipísek mě podle pozadí bezpečně poznává a hlásí se ke mě. Později se dáváme do kupy i s Jéňou a jsme opět komplet. Dozvídám se, že kluci vychladili Jelení stráň a jeli rovnou na Černý vrch. Proto projeli na Smědavu dřív než já.

Již společně dobýváme Kneipu, která je letos v seznamu vrcholů. Další plán je dobýt alespoň "levné" tisícovky Sněžné věžičky a Černou horu a pak dolů. To postupně děláme. O tom, že jsem celej promoklej nemá cenu psát. V botách to šplouchá a cítím jak se tam přelévá voda. Říkám si, že bych mohl naředit vodu suchejma ponožkama. Což po návratu z těchto vrcholů dělám. Navíc přes ponožky natahuji pytlík od svačiny. Funguje to skvěle, tedy jen do chvíle než se pytlík od rohlíků protrhne a jsem zpět na svym. Dobýváme Milíř, na kterém jsme zatím nikdy nebyli. Moc pěkný vrchol. Už neprší a na dvě minuty nás osvítilo dokonce sluníčko.

Tisicovky2

A teď rychle do Tanvaldu. Cestu zpět tak konečně vidíme jednou za světla. Na zpáteční cestě těsně před Tanvaldem objevujeme v lese hluboké stopy ve sněhu. Jak Cipísek poznamenal "nasrané stopy" s tvrzením "To byl určitě Plechy. Uplně vidím jak se tvářil." (Později Plechy u této stopy přiznal své autorství) Příchod do haly, byl úžasný. Přijít dříve než v deset v noci jako obvykle má své klady. Obdrželi jsme polévku, dostali diplom, koupili účastnická trička a vůbec pocílili skvělou organizaci akce. Děkujeme tímto za milou atmosféru, která přebila i nepřízeň počasí.

Závěry:
- V první řadě je potřeba poděkovat organizátorům. Je úžasné, že v dnešní době se ještě najdou lidé, kteří něco podobného dělají ve svém volném čase jen pro radost. Děkujeme.
- Za velký úspěch si považujeme, že naše hlídka dala více vrcholů, než závodník na lyžích a drsný horal Plechy. Příští rok máme za cíl utéci Pekymu a dát alespoň o vrchol víc než on i kdyby jsme si měli nějakou novou tisícovku vymyslet.
- Pod šusťáky si brát podvlíkačky i když má být teplo.
- Nevěřit visačkám na bundách v obchodech. Igelit je igelit. I tak si novou bundu asi musím stejně koupit.
- I tři páry rukavic se dají na podobné akci promáčet
- Igelitový pytlík v botě lepší goretexu (Dokud se neprotrhne)

Něco málo fotek najdete na Rajčeti, ale je to bída, neměl jsem náladu vytahovat foťák a riskovat jeho namočení.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | E-mail | 17. ledna 2011 v 17:54 | Reagovat

Kdybyste tam byli v neděli, tak byste měli sluníčko... Jste stateční, co jste všechno vydrželi.

2 Jéňa Jéňa | E-mail | 19. ledna 2011 v 22:11 | Reagovat

Jo jo. Hezkys to napsal. A jsem skoro na všech fotkách. Příště s tebou asi pojedu zas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama