DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Jizerské tisícovky 2010

18. ledna 2010 v 7:21 | Já |  Lezení a hory
Minulý rok jsem se nezúčastnil, ale letos mi to opět po dvou letech vyšlo a tak v šest hodin ráno zase postáváme s Cipískem na zastávce v Tanvaldu. Jedeme na tradiční akci Jizerské tisícovky. Smyslem je objet na běžkách všechny Jizerské kopce vyšší než tisíc metrů za jeden den. Do trasy patří i Stog Izersky na Polské straně a také bonusvrch Milíř, kterému do tisícovky mnoho nechybí. (I když snad podle nějakých nových měření tech tisíc metrů má)
Kromě nás dvou se do motoráku co přijel cpe s běžkami v rukách roztodivná společnost. Povětšinou tradiční účastníci, ale i lidé, kteří teprve mají poznat o co jde.


Náš tým, tedy já, Cipísek a jeho kámoš David vyrážíme v čele skupiny co přijela vlakem. Úvodní stoupání se tradičně odehrává s běžkami v rukách. Lyže nazouváme až nad Horním Polubným, ale dlouho si je neužijeme. Stoupání na Zámky (1002 m) jdeme opět pěšky a využíváme stopy od nejakých sněžničárů co pod vrcholem bivakují. Na vrcholu jsme první. Potrvdit vrchol na papír a rychle dál. Bukovec (1005 m) letos nemá kontrolu na vrcholu, ale pod vrcholem, takže je to hodně laciný kopec.

Cestou na Jelení stráň (1018 m) nás dobíhá Peky a dále jedeme společně s ním. Na vrcholu nás všechny čtyři dobíhá Plechy. Kašle sice jako souchotinář v posledním tažení, ale i tak se vydal na zdravotní procházku do hor. Dál tedy pokračujeme v pěti. Alespoň budeme mít sebou místní znalce a nebudeme bloudit.

Míříme na Smrk (1124 m) nejvyšší vrchol Jizerských hor. U tohoto vrcholu je blbé to, že leží hodně daleko od odstatních kopců a tak jeho odškrtnutí, stojí hodně kilometrů najetých navíc. Pod Nebezským žebříkem sundaváme lyže a razíme to strmou cestou na vrchol. Je trochu mlžno a začíná se pomalu, ale jistě rozfoukávat. V útulně na vrcholu delší chvíli posedíme. Následuje zajížďka ještě na Polský Stog Izersky (1105 m) a zpět.

Plechy se postupně uzdravuje a je stále rychlejší takže na nás musí on a Peky stále někde čekat. Černý vrch (1024 m) jsem si pamatoval jako laciný vrchol, ale výstup na něj mi dal zatraceně zabrat. Odpočinkový sjezd na Smědavu a už stoupáme směr Jizera. Tam je vždy pěkná kosa a sílící vítr ji dnes slibuje také. Kus pod vrcholem sundáváme lyže. Peky s tím má trochu problémy. Výsledkem je nejen úspěšné sundání lyže, ale také rozlámané vázání.

Na vrcholu Jizery (1122 m) je tradiční kosa. Přesně jak se čekalo. Cestu nahoru už cítím dotírající únavu a to nám ještě zbývá sedm vrcholů. Cpu se vydatnou svačinkou a v ústech rozpouštím energetickou tabletu. Zase rychle dolů. Každé zastavení je totiš potrestáno následnou zimou. Jediným receptem na teplo je se hýbat a jet dál.

Jak měl Peky problémy se sundáním lyže teď mu pro změnu bota ve vázání nedrží. Z kroužku na klíče, kusu provázku, lepící pásky a kusu gumy vytuní vázání natolik, že až na vrchol Smědavské hory (1084 m) budí zdání funkčnosti. Při sjezdu je, ale jasné, že to byl Pekyho poslední dnešní dobytý vrchol. Loučí se s námi a vydává se zpět. Polední kameny (1006 m) jsou prakticky zadarmo. Stojí nás to jen trochu kličkování mezi smrčky, kameny a ležícími kmeny uschlých smrků jejichž větve ční k nebi jako žebra nějakého uhynulého kytovce.

Stále fouká a začíná se smrákat. Jak mi bylo při stoupání na Jizeru mizerně, tak teď jsem popadl druhý dech a s tím se i vrátily ambice zdolat všechny vrcholy. Vyjíždíme na sedlo Holubníku a po hřebenu směřujeme na vrchol Holubník (1071 m) Druhý dech však kamsi zmizel ve tmě a sotva se vleču. Na vrcholu je hotovo. Zle tu fičí a na Ptačí kupy už se mi vážně nechce. Vždycky tam bývá děsná cesta. Nechávám jít kluky dál a sám se vracím na sedlo do přístřešku se zotavit, najíst a doobléknout.

Chvíli čekám a pak ve svitu čelovky začínám pomalu stoupat na Černou horu. Jedu sám lesem a kličkuji mezi vzrostlými smrky i nízkým mlázím. Stále fouká, je bezměsíčná noc a jen světlo čelovky dává šanci něco vidět. Stále čekám kdy se za mnou ozve nějaká Plechyho hláška. Jak jsem na ně někdy alergickej, teď bych si nějakou rád poslech a měl zase společnost. Ale nikde nikdo. Už stojím u rozcestníku na Černé hoře (1085 m) Potvrzuji vrchol a jedu na nedaleké Sněžné věžičky, (1055 m) kde je kontrola přímo na jedné z věžiček, kam je potřeba vylézt po namrzlém žebříku. Chvíli čekám a zbytek stále nikde. Jedu dál a zase čekám.

Zbytku skupiny se dočkám nakonec až na jedné z křižovatek magistrály za cenu jednoho telefonátu a dlouhého čekání v přístřešku. David má nějakou nepoužitelnou baterku takže proto byli pomalí a navíc cesta na Ptačí kupy prý skutečně stála za prd. Trochu mě ztráta jednoho vrcholu mrzí, ale na druhou stranu jsem se dal dokupy a chytil už třetí dech a cítím se zase plný sil.

Plechy je stále zdravější a tak si nesmí nechat ujít bonusvrchol Milíř. Takže se odpojuje a my se opět vracíme k původnímu složení naší tříčlenné skupiny. Sjíždíme dolů do Albrechtic a přes úbočí Špičáku jedeme do Tanvaldu. Tešíme se do ubytovny jako málokdy někam. Nohy už se hlásí o odpočinek. Jak by řekl kámoš a zkušený znalec žen Pepa - příležitostný sport bolí. A 74 km na běžkách při mé prakticky nulové fyzičce mě bolí docela dost. Jsem pěkně uťapanej. Poslední stovky metrů s běžkami v rukách a pak už teplo, polévka, perník, vyprávění zážitků z trasy no prostě pohoda ve společnosti podobných bláznů.

Takže pokud mi do toho něco nevleze ahoj za rok.


Závěr, postřehy a poučení z chyb vlastních i cizích:
- ze zápalu plic se nejlépe vyběháte na běžkách
- podobný vytrvalostní výkon stojí a padá na dostatečné a správné stravě během akce
- nezapomenout si teplé rukavice na pokoji a být pak nucen vyžívat Cipískovu dobrosrdečnost. Tenké běžecké rukavice jsou fajn dokud nejsou mokre, jede se a nefouká.
- pokud trasu ani Jizerky neznáte, nemáte mapu, držte se skupiny. Jinak můžete jako jedna nejmenovaná osoba skončit v Novém městě pod Smrkem a jet do Tanvaldu vlakem.
- skupina 3-5 osob je optimální. Větší už je málo pružná.
- pokud není fyzička, dá se nahradit silnou motivací to dotáhnout do konce. Pokud neni ani jedno (já) tak se to neujede. Pokud je oboje (Plechy) předvedete obdivuhodný výkon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brahma Brahma | E-mail | 18. ledna 2010 v 12:39 | Reagovat

Prohlédl jsem si to na standardní mapě a je to úžasné. Jizerky jsou celkem placaté hory, ale tímto způsobem jízdy se placatost celkem dobře kompenzuje. To bych nedal. Pěkný výkon. To se někdy jede i jako závod na čas a počet vrcholů, nebo jen vyhraje, kdo to celé objede a nezhyne?

2 Ales (autor) Ales (autor) | Web | 18. ledna 2010 v 12:45 | Reagovat

Neni to zavod. Vitezem je kazdy kdo prekona pohodlnost a vyrazi i treba jen na jeden vrchol. O tom to je.

3 Radek Radek | 18. ledna 2010 v 20:02 | Reagovat

Na me husty, dat za vikend, tak to povazuju za svuj zivotni vykon na bezkach :)

4 AjA AjA | Web | 21. ledna 2010 v 1:18 | Reagovat

hm, ze bych pridala k letni K100 zimni J1000? hm hm hm....

5 Ales (autor) Ales (autor) | Web | 21. ledna 2010 v 8:25 | Reagovat

Akce je to fajnova a sama vybrana spolecnost :o)) (jak by rekl Svejk)

6 AjA AjA | Web | 21. ledna 2010 v 18:23 | Reagovat

takze neco jak ta K100... letos snad zvladnu i 5 Beskydskych vrchu, pokud zdravi dovoli, nebo nepodlehnu Henrymu a nevyjedu po roce na kajak (choroby zle mne opustily, jiz mohu vice nez jen eskymovat :))

7 pepa pepa | 9. února 2010 v 20:50 | Reagovat

74 kilaku, to muze na bezkach ujet jenom Bauer za 2hodky a pak nejakej blazen co se nudi se slecnou!!!
tfuj tajbl, sahla na me smrt

8 Brahma Brahma | E-mail | 11. března 2010 v 21:24 | Reagovat

Teď jsem napočítal ještě 4 vícenežtisicovky na polské straně Jizerek. Výkon se dá v dalším ročníku vylepšit! :D

9 Ales (autor) Ales (autor) | 12. března 2010 v 10:21 | Reagovat

Pristi rok se muzes predvest.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama