DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Květen 2008

Sherman Firefly 1/48 - 3.

28. května 2008 v 9:24 | Já |  Modely
Dneska to bude převážně o tvorbě dlažby. Rozpracoval jsem Bren Carrier. Naopak stále jsem nezačal pracovat na budově. Nějak není inspirace. Kdyby někdo měl nějaký nápad nebo fotku vhodné budovy co by šla ztvárnit moc rád uvítám jakékoliv nápady v komentářích.

Trasa 9. - Zbraslavické rybníky

27. května 2008 v 7:48 | Já |  MTB
Délka: 50km
Převýšení: 670m
Poslední dobou jsme si oblíbili na kolo Posázaví. Je zde spousta pěkných cest, milá příjemně zvlněná krajina a kupodivu velice málo lidí. Tentokráte jsme se nechali nalákat na trasu, která je přímo nabízena v mapě SHOcart.
Hned na začátek něco pro Cipíska, i když tentokráte je to slabší

Startujeme ve Zbraslavicích. Po modré dolů ke Spálenému rybníku. Oddělíme se od modré a po silničce míříme dál. Kousek za Starým rybníkem odbočujeme vlevo do lesa a necháme se zavést přes trať do obce Štipoklasy. Chvíli to musíme brát po silnici, ale u hájovny Hatě odbočujeme vpravo do lesa, kde posléze nalézáme zelenou značku a tou se necháme vést až k sérii rybníků v údolí Opatovického potoka. Jedeme neznačenou cestou po proudu až do obce Opatovice I. Po silnicích se dostáváme do vesnice Bahno a neznačeně jedeme na zdejší vlakovou zastávku.
Tam se chytáme modré značky, jež nás zavádí k červené, kterou jedeme k rybníku Vidlák a dále přes Hetlín a Kateřinky do údolí Hodkovského potoka. Jeho tok sledujeme až kousek nad Hodkovskou zastávku vlaku. Po silnici spolu se žlutou značkou stoupáme až do vsi Hranice. Opět opouštíme značku a do chatové osady Jamné místo po značce jedeme neznačenými cestami a loukami údolím Radvančického potoka.
V Jamném se opět napojujeme na žlutou značku, kterou v Ostrově vyměňujeme za zelenou. Stoupáme k bývalému mlýnu a pak po zeleně značené odbočce k pomníku partizánské skupiny Zareno. Odtud se trochu motáme přes les, aby nás cesta nakonec vyplivla na silnici v Tasickém lese. Po značených cyklostezkách (0098 a 0096) se propracováváme opět na žlutou značku. Ta nás vede až k jakési mohyle (jen halda hlíny s pařezem) a dále přes Radvančice zpět k autu ve Zbraslavicích.

Tatra den

26. května 2008 v 7:18 | Já |  Military
Pár fotek z Tatra dne pořádaného při zahájení třinácté sezóny vojenského muzea v Lešanech.
Merkava nesmí chybět
A nakonec něco na kolejích pro Cipíska (že by MTH?)

Na mořském kajaku bez moře

19. května 2008 v 7:54 | Já |  Mořský kajak
Na začátek bych asi měl přiznat, že vždy jsem jezdil na všechny akce na vlastní triko, nepoužíval cestovek a podobných společností. Ke všelijakým outdůrovým kurzům a akcím jsem se stavěl skoro až negativně, protože na skály a jinam tahají další a další lidi, až už není kam jet, aby člověk užil trochu samoty. Možná tak i trochu pohrdal jejich účastníky, kteří se jednou za vydatné podpory instruktorů nechají vytáhnout na rybu na Suché skály, aby týden na to s vískotem projeli na raftu nějakou peřej ".... protože rafting je teď taky trendy no ne, woe!" A mít víc pěněz, tak na Everest s kyslíkem a podporou komerčních vůdců.
Ale na každého jednou dojde. U mě to přišlo s nadšením pro mořský kajak vyvolaný jedním filmem shlédnutém na filmovém festivalu. První rok mé nadšení nakonec bylo přebito v lezecké sezóně hysterií vylézt zase co nejvíce cest a absencí někoho nadšeného pro stejnou věc. Letos spolu s rozhodnutím věnovat se více věcem než jen lezení a nadchnutím Lenky a Pavla pro to zkusit kajaky už k akci opravdu došlo respektive by mělo dojít. Ale zpět k úvodním řádkům, směs lenosti (půjčování, doprava, atd.) a šetrnosti (několik desítek tisíc za vlastní vybavení) mě donutila, rozbourat ve svém nitru zdi nedůvěry a věže z všelijakých pseudozásad, dogmat, falešných představ atd. a zvolit akci pořádanou komerčně, aby jsme si tento sport jak se říká osahali. A nutno říci, že jsme zvolili správně. Vyrazili jsme s Ondrou z http://www.seakayak.lbc.cz/ na víkendovou akci na Orlíku. Ostatní účastníci byli fajn a jednalo se celkem o malou skupinku, takže jsem si spíše připadal jako na výletu s kamarády než na nějakém kurzu nebo organizované akci.
"Tak jdeme na to"
Vyrazili jsme z kempu Velký Výr. Já s Lenkou jsme vyfasovali plastový debl, který jsem pokřtil jako "zeleného draka". Většinu cesty jsme strávili v něm, ale byla i příležitost si vyzkoušet singly. Což byl poněkud vetší zážitek z vratkosti, něž náš zelený drak, ale zvyknout si dalo. Večer prohlídka Zvíkova a pak buřty.
Orlík
Vyzkoušel jsem si i Ondrův velitelský kajak
Posádka Zeleného draka v akci
Hrad Zvíkov
Pak začalo i pršet
Opět hrad Zvíkov nad soutokem Vltavy a Otavy
Tomuhle říkám péci si buřta na chobotnici
Neděli jsme měli trochu kratší program a poněkud jiný zážitek. Od rána lilo a tak cestu zpět jsme se moc nezastavovali a jen pádlovali. Ideální program pro deštivý den. Musím říci, že neděle se mi líbila pocitově trochu víc. Super akce, každopádně tímto by to němělo skončit protože jak se říká "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti" a tohle byl teprve první krok a další by měl následovat. Takže jak by napsal Ondra, "pádlování zdar."
V neděli vytrvale prší takže moc nefotíme
Jedna fotka od Ondry (staženo z http://www.seakayak.lbc.cz/)

Lezení Wachau 3. - Horor pod stěnou

15. května 2008 v 7:00 | Já |  Lezení a hory
Hned první den při nástupu na Wachauergrat se nam naskytla děsivá i když velice zajímavá zoologická zajímavost ze života plazů a obojživelníků. Had nebo hadice (předpokládám užovka obojková) se takhle jednou na výročí konce druhé světové války vypravil na procházku do údolí Kummerstal, kde potkal otylou ropuchu Cecílii. A že měl hlad a už to tak mezi hady a žábami v přírodě chodí, potichu se přikradl k milé Cecílii a lapnul ji za nohu.
To Cecílii strašlivě rozlobilo a přesto, že už ji had držel za hlavu bojovala o svůj žabí život a tak se pěkně nafoukla. Inu být polykán zaživa asi dokáže pokazit jinak pěkný den.
Boj to byl věru urputný. I když teda, vybrat si takovéhle sousto a snažit se ho polknout, no nevím ...

Lezení Wachau 2. - Wachauer Grat - Ajne der besten touren in ostesterajch

14. května 2008 v 7:00 | Já |  Lezení a hory
Atrakce, která nám v roce 2006 utekla kvůli hnízdění jakéhosi fógla. Sedmnácti délková cesta, sestávající z velkého množství věžiček tvořící jakýsi skoro souvislý hřeben. Občas je ale potřeba mezi částmi hřebene přejít pěšky. Lezení se dá prakticky kdykoliv přerušit a sejít dolů. Každopádně je to dobrý trénink na vícedélkové cesty v horách. Některé délky, si lze ztížit sportovními variantami. Obtižnost klasické cesty dosahuje maxima v šesté délce a to šestého stupně. Ale myslím, že to je trochu nadhodnocená klasifikace, vzhledem k zbytku cest v této oblasti.
Wachauer Grat při pohledu od Dunaje.
Střední část hřebene
Na hřebeni
V cestě se vyskytuje i spousta lehoučkých délek, každopádně lze tuto tůru doporučit a komu se nechce motat se v sedmnácti délkách, ať si alespoň dá druhou čtvrtinu hřebene tedy délky 4 - 7, které patří k tomu nejhezčímu lezení na této tůře.

Lezení Wachau 1. - Návrat

13. května 2008 v 13:15 | Já |  Lezení a hory
Velkoplán na květnové svátky, kdy se uvažovalo o Sicílii nebo něčem podobném, padly díky přesunu a následném odvolání skialpového podniku Haute Route. Co podniknout takhle narychlo s Pepou? Jeho požadavky byly jednoduché - jet lízt, někam kde je teplo alespoň na prodloužený víkend. Po promyšlení všech potencionálních oblastí počínaje Arcem přes Finale až po Paklenici mi na mysli vytanula oblast, kde jsme před dvěma lety zahajovali sezónu - Rakouská oblast Wachau.
Průvodce volně stažitelný v PDF z http://www.wachauclimbing.net/ nabízí několik oblastí. My jsme opět zamířili do hlavních oblastí v okolí vinařského městečka Dürnstein, které se nachází slabých 300 km od Prahy takže na vikend ani blízko ani daleko.
První lezecká oblast poblíž městečka Dürnstein
Příjezd: Praha - Tábor - Třeboň - Halámky - Krems - Dürnstein.
Parkování: Placená parkoviště u města Dürnstein. Bezplatné parkování je ideální u kilometrovníku 122,0, kousek za tunelem.
Materiál: Nejsem geolog, ale myslím, že to je rula nebo tak něco. Svým charakterem mi to dost připomíná Ždárské vrchy. Leze se na malé věžičky ve svahu, ale i na masivy. Velkým lezeckým útvarem je Civetta, která nabízí obtížné a dlouhé cesty.
Lezení: Oblasti co jsme navštívili, jsou exkluzivně zajištěné tak, že žádné friendy ani vklíněnce nepoužijete. Stačí 15 expresek a lano ideálně 60 m. Většina cest až na vyjímky je do 30 metrů.
Pohled na Dunaj a zříceninu z druhého štandu cesty Gipflsieg na Civettě
Doporučené bonbónky, které jsme objevili:
Turm jenseits des Tales - všechny cesty zde.(zejména Just married 6, Via Anna Sophie 6)
Narrenturm - plotny západní stěny 4+ až 6
Narrenturm - Geniess mich 6 (vypadá těžce, ale ty chyty tam opravdu jsou)
Dickkopf - Im Schartenn 6 (cesta připomínající pískovcové kyzovky, kdo uvidí neodolá)
Teufelsturm - Teufelsturmkante 4
Civetta - Gipfelsieg 6 (3 délky. První délka trochu zarostlá a hnus, ale pak nádhera)
Civetta - Civettakante 6 (Těžší než se zdá na první pohled. Docela mě vyškolila.)
Denstaudenfelsen - cesty ve východní stěně (neměli jsme v průvodci cca 6 až 6+ baletění po jemných chytech nebo daleko položených skoromadlech)
Opět Dürnstein
Večerní afterpárty
a nakonec .....
nakonec ....
nakonec něco pro Cipíska

Sherman Firefly 1/48 - 2.

12. května 2008 v 7:28 | Já |  Modely
Lesklý lak Gunze, obtisky a opět lesklý lak Gunze
Fading
Začal jsem dělat i na podložce. Chci ztvárnit městskou dioramu. Rozhodl jsem se pro obligatní rohovou scénu. Ještě jsem nerozmyslel jestli tam bude dům relativně neporušený nebo jen zbořenina. Uvidím. Každopádně jsem přemítal, zda dlažbu škrábat do sádry, nebo udělat negativ vytlačený do plastelíny a pak to zalít sádrou. Zvolil jsem kompromis. Kočičí hlavy jsem vymačkal do plastelíny a obrubníky a dlažbu chodníku vyškrábu.
Sádra smíchaná s lepidlem Herkules
Po čtyřech dnech schnutí sádry, kdy já si zatím užíval lezení po skalách v rakouském Wachau, jsem dílko konečně vyloupl z formy.
Kočičí hlavy mi přišly trochu daleko od sebe a příliž velké, tak jsem tam zkusmo postavil jiný model (T34/76) ve stejném měřítku jako bude cílový Sherman Firefly, tedy 1/48.
V náhlém záchvatu jsem pořídil ješte Bren Gun Carrier od Tamiye. Pokud to kompozice scény umožní do druhé ulice postavím právě toto. Pokud se nevejde, nebo se mi to nebude líbit dám tam nějaký bordel, nebo zbytky barikády, či něco podobného.

Trasa 8. - Od Sázavy k Sázavě

6. května 2008 v 10:24 MTB
Délka: 44km
Převýšení: 800m
Dnes to bude převážně silniční varianta pěkného okruhu.
Vyrážíme z Chocerad po proudu Sázavy po červené značce na pravém břehu. Po lávce přejíždíme na břeh levý a stoupáme po silnicích na Komorní Hrádek. Prvních sto metrů převýšení nám rozproudí krev hned na začátku výletu. Odměnou nám tak bude sjezd zpět do Chocerad serpentýnami po silnici. Napojíme se na žlutou značku a opět opouštíme údolí řeky a stoupáme do kopců. Nejprve silnice do Vlkovce a pak již cesta mezi pastvinami. Vjedeme do lesa, kde narazíme na poněkud horší cestu jež nás zavede do údolí potoka. Opustíme žlutou značku a kvalitní lesní cestou stoupáme pod kopec Bílč a dále pod Hradecký vrch až nás cesta vyklopí na silnici číslo 110. Dáme se vlevo a na první křižovatce doprava. Vzápětí se opět shledáme se žlutou značkou, kterou jsme před časem opustili. Necháme se jí vést až za vesnici Bělokozly. Tam žloutou značku padající k Sázavě opustíme a poračujeme pravou větví křižovatky ve tvaru Y. Po silnici sjedeme do Ledečka k řece Sázavě. Opět nás čeká stoupání, ale po silnici. (na červené byly popadané stromy a nebyla rozumně prujezdná) na křižovatce rovně na Talmberk, kde se napojíme na červenou značku, kterou již neopustíme. Přes Mrchojedy, sjedeme pěkným sjezdem do města Sázava. Okem spočineme na zdejší hlavním památce Sázavském kláštěru a pokračujeme dál. Zase stoupáme. Pro tentokrát naposledy. U kapličky za městem si nezapomeneme dojet odbočkou na výhled. Řeka bude hluboko pod námi. A když jsme tak vysoko, tak to znamená, že se chystá pěkný sjezd. A je do tady, červená značka pádí dolů úvozovou cestou, ale výhodnější je to brát po pravé břehu nahoře nad cestou. Opět jsme dole u řeky. Dojezd zpět do Chocerad je již ne příliš zábavnou nutností. Jedeme podél řeky mezi chatami až k místu odkud jsme vyráželi.
Stoupání do Vlkovce
Sjezd do Sázavy
Sázavský klášter
Vyhlídka
Nu a nakonec něco pro Cipíska

Májové koupání s prasetem

6. května 2008 v 8:21 | Aleš |  Kanoe turistika
Vzhledem k předpovědi počasí (déšť a přeháňky) se hodilo o prvním květnovém svátku vyrazit na vodu místo na plánované lezení. Kolega Mirek zrovna o něčem podobném uvažoval, ale naopak to vzhledem ke stejné předpovědi chtěl zrušit. Tak jsem nejprve přiměl Mirka, aby o akci znovu vážně uvažoval. Pak už jsem jen zlákal Lenku, což nedalo žádnou práci, a mohlo se jet. Zkoušel jsem ještě zlákat i původně plánovaného spolulezce Cipíska s partnerkou, ale ti byli vázáni společenskými povinnostmi a tak svou učast na této akci odmítli.