DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Trasa 6. - Lužické hory aneb za parním vláčkem a super výšlapy

14. dubna 2008 v 11:40 | Já |  MTB
Délka: 40km
Převýšení: 1240m
V neděli se probouzíme na parkovišti U Jána. (jižně pod nejvyšší horou Lužických hor - Luž) Kola na střeše jsou obalená jinovatkou, tak čekáme až rozmrzne.
Na červené po Luží
Krásné stoupání na Luž

Začínáme k velké radosti Lenky hned pěkným výšlapem po zelené na chatu pod Luží. Odtud po červené, kde se vydáváme po odbočce na vrchol Luž 792m. Já šlapu pěkně na kole Lenka z toho má turistickou vložku. Cesta s kamením se pěkně kroutí a vesele si stoupá. Funím co to dá, tep někde nad 180, ale přesně tohle je to jak to má vypada a ne jako včera ten asfalt. Naštěstí tu ještě nejsou turisti a tak bez problémů a žvástů turistů dorážím na vrchol. Rozhlížím se a pak jedu naproti Lence a zpět na vrchol.
Nejvyšší vrchol Lužických hor Luž 792 m
Oproti původnímu plánu však nesjíždíme stejnou cestou zpět, ale přejíždíme do Německa a sjíždíme jejich zelenou značkou a posléze jedeme po hranici po krásně vedené modré značce. I když ne všichni jsme stejného názoru.
Sjezd z Luže
Krásná cesta po hranici

Pak po žluté sjíždíme do německého vnitrozemí, až brzdy smrdí. Že by ten německý nápis v trojúhelníku co byl na začátku znamenal varování před prudkým klesáním? Asi jo. Chvíli jedeme po zelené, ale ta je pak blbě sjízdná a tak kolem nějakého baráku jedeme na silničku v údolí a tou se necháme zavést až zpět pod Luž na hraniční přechod u Horní Světlé. Dáváme si svačinku. Během svačiny si prohlížím dva památníky ležící pár metrů od sebe. Jeden připomíná útoky německého freikorpsu v roce 1938 (Podrobnosti událostí a další informace) a druhý na straně nemecké který zmiňuje ono v jisté době tolik diskutované "vyhnání". Asi kdyby nebylo potřeba stavět ten první pomníček nemusel by se stavět ten druhý, ale z historie už se můžeme tak maximálně poučit.
Na paměť obránců zdejší celnice a všech dalších hraničářů, kteří v roce 1938 bránili demokratické Československo proti útokům sudetoněmeckého freikorpsu. Nikdy nezapomeneme!
Přes tento hraniční přechod "stráž" byli po konci války v roce 1945 vyhnáni sudetští Němci, kteří zde měli po dlouhá století svoji vlast po obou stranách hranice. Na upomínku 1945 - 1995
Heimatkreis Deutsch-Gabel / Zwickau, založeno 1950 v Mnichově Heimatkreis Böhmisch Leipa
Po svačině sjíždíme dolů do Kurort Jonsdorf. Po cestě ještě pěkný výhledový bod. Je tu fůra skal a místní lezci nezahálí. Svrbí mě prsty a napadá mě se sem někdy lezecky podívat.
Pokračujeme dále po silnici až k spodnímu nádraží a po žluté objíždíme lesem vrch Jonsberg. Podmoklá cesta není opět nic pro úzké pláště Lenčina trekového kola, ale šlape statečně. Pokračujeme dále po modré po pěkné cestě údolím vstříc městečku Kurort Oybin, nad kterým se tyčí pískovcový vrch s rozvalinami hradu. Jedeme kolem kolejí jakési úzkorohchodné železnice a tak vzpomínám na Cipíska. Vrcholem skoro až železničním orgasmem se dá nazvat příjezd vláčku taženého parní lokomotivou na malebné nádraží Kurort Oybin.
Začínají přicházet dešťové přeháňky. Stoupáme po silnici zpět do Čech. Kousek pod hranicí nechávám Lenku ať si odpočine a sám si z tréninkových důvodů vyšlápnu na Hvozd 749 m. Vracím se k Lence a jedeme dál a za chvíli už nás vítá domovina. Už se jen snažíme vrátit nejkratší cestou k autu. Tedy Krompach po silnici Juliovka a po žluté zpět na parkoviště u Jána. Poslední čtyři kilometry si užíváme jízdu ve slušném slejváku, ale co se dá dělat, už neporoučíme větru dešti.
Zřícenina v Oybinu
rozhledna na Hvozdu
Vítáme vás v Čechách, poznali jste to jen podle té cedule?
Prší, schováváme se kam se dá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | 14. dubna 2008 v 12:22 | Reagovat

Děkuji za pomyslnouvzpomínku, to by se mi asi líbilo, stejně jako pohled na oybinské pysky.Teda písky:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama