DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Duben 2008

Atentát! Terorismus!

29. dubna 2008 v 8:32 MTB
Jinak se nedá popsat to co mě potkalo při jízdě na kole z vyhlídky u Klecan pěšinou nad lomem směrem k silnici Klecany - Řež. Valíme to s kolegou vyjetou pěšinkou, předním kolem lehce najíždím do trávy těsně vedle pěšinky. Prudké zasyčení a pokles o dva a čtvrt palce mě informuje o nenadálé a rychlé dekompresi předního kola. Letos jsem na to celkem zvyklý a tak jsem v pohodě, jen prostě nalepím letošní šestou záplatu a pofrčíme dále. Hledám v trávě co bylo příčinou. Díry od přírodních materiálů beru jako součást terénního ježdění, střepy mě naštvou jaký jsou lidi dobytek, ale to co jsem našel mě opravdu nas..lo jaké jsou lidi kurvy. Objevil jsem evidentně záměrně nastražený proražeč pneumatik. Pozdější úvahou jsem dospěl (vzhledem k rozměrům prorážeče) k názoru, že to asi na idioty co se tu prohánějí na motorkách nastražil nějaký ještě větší idiot. Ani já je nemám rád, (obvzláště teď) ale to neznamená, že by se to mělo řešit takovouto partizánskou a evidentně nezákonnou cestou. Od toho snad máme právní prostředky, policii atd. když už platíme daně. Dokážu pochopit, že nějaký nerudný děda, když mu za chalupou neustále jezdí na řvoucích motorkách nějací pitomci, sáhne po podobném prostředku, ale v těchto místech je k nejbližšímu stavení více jak kilometr. Jediné co je pozitivní, že jsem si sem nešel zaběhat a nedupnul na to. To bych byl rozčílenej asi ještě trochu víc.
Takže v plášti dvě díry jak do prdele (najel jsem na to bokem, tak alespoň nebyl poškozen ráfek), to samé v duši. Štěstím v neštěstí bylo, že i přes velký rozměr děr se mi podařilo díry v plášti zevnitř podlepit těmi největšími záplatami co jsem měl a dojet pomalu domů jak se říká po vlastní ose. Znovu se musím ptát, co vy na to pane Klaun? Opět chyba jezdce? (snad se tentokráte dočkáme odpovědi)
Takže na závěr už snad jen vzkaz pro onoho samozvaného obránce přírody, klidu, morálky nebo bůhví čeho, "Ty svině, dlužiš mi tisícovku za novej plášť!"
Detail nadzemni části prorážeče s hrotem
Celý prorážeč
Nainstalovaný kolík. Teď je vidět, ale všimněte si ho v trávě.

Trasa 7. - Posázavím z Uhlířských Janovic

28. dubna 2008 v 8:15 MTB
Délka: 44km
Převýšení: 791m
Z náměstí v Uhlířských Janovicích po zelené do Ratají nad Sázavou. První část je trochu cestě rozbordelená od lesáků, ale dál už to polními cestami jde. V Ratajích je asi nejzajímavější hrad Pirkštejn. Dále po červené pod vrchem Iváň. Po silnici skrz Malovidy, dále po žluté vhůru. Mimo značené cesty po lesní asfaltce pod vrchem Čihadlo. Po trochu příliš frekventované silnici zpět na kopec a neznačeně dolů. Zleva se opět připojí žlutá značka a tou se dále necháme vést přes brod do Vranic a po silnici dolů k Sázavě. (pěkný a peklně rychlý sjezd po silnici) Přejedeme silnici č. 125 a kousek před nádražím odbočíme vlevo podél plotu po zelené značce. Pěkná pěšinka nás vede kolem Losinského potoka. Ten musíme překonat po lávce. (zkuste to na kole) Stále neopouštíme zelenou značku. Jedeme dnem údolí po lukách. A dáváme pozor, aby jsme neminuli místo kde cesta míří vlevo vzhůru do Losin. Cesta vede pěkným úvozem. Jen doufáme, že se proti nám nevyřítí idioti na teréních motorkách, které jsme před chvílí viděli jet vzhůru. Hovada jedny blbý. Zase se sjíždí zpět do údolí potoka a míří vstříc Petrovicím II. Je zde pěkný kostelík. Dál už jen dojedeme po zelené až do výchozího bodu.
Již se stalo tradicí vyfotit pro Cipíska na našich výletech cokoliv souvisejícího se železnicí
Pirkštejn
Od Pirkštejnu dolů k Sázavě
Opět něco pro Cipíska
Brod na žluté před Vranicemi
Občas to na kole nejde. (zelená značka kus nad Kácovem)
Po lukách podél Losinského potoka
Losinský potok
Stoupání do Losin (pozor na idioty na motorkách)

Sherman Firefly 1/48 - 1.

21. dubna 2008 v 14:11 Modely
Deštivá a ospalá sobota mě donutila rozbalit stavebnici co jsem měl připravenou ve skříňce i s doplňkovou sadou. (nesmí se to dozvědět Cipísek protože se tím odkládá Zil-157 na který se tak těší) Hrubá stavba vany a korby proběhla velice rychle. Teď pracuji na doplňcích od Legendu. Jsou to první rezinové doplňky, se kterými dělám a to už tak rychle nejde. Zbavit se těch velkých nálitků je docela pruda.
Rád bych s tento model umístil do nějaké městské dioramy z Francie nebo Holandska 1944. Takže náměty jsou vítány v komentářích níže. Každopádně si chci zkusit vytvoření dlažby a budov ze sádry. Něco jako předvádí tady ten japonec ve svém videotutorialu. (i když on ztvárnil italské městečko)
Díl 1 - http://www.youtube.com/watch?v=uQ20DfpyRWc
Díl 2 - http://www.youtube.com/watch?v=8oy1ZYoTVbk
Díl 3 - http://www.youtube.com/watch?v=wjgw_QD15QE
Díl 4 - http://www.youtube.com/watch?v=Jyov5gv6uaQ
Nebo něco jako vytváří zde kolega modelář Richard, který má můj velký obdiv http://diorama.blog.cz/0712/hans-und-konrad-vorw-rts

Info o ztvárňovaném stroji - http://en.wikipedia.org/wiki/Sherman_Firefly
Tak snad to dopadne dobře.

A ještě pár videí o Shermanech obecně:

Domácí terény 4. - Na Okoř je cesta jako žádná ze sta

21. dubna 2008 v 9:04 | Já |  MTB
Délka: 48 km
Převýšení: 400m
Včera lilo, dnes dopoledne jen pršelo, kam se vypravit z Prahy jen na odpoledne? Co třeba na Okoř? Vyrážíme z Holešovic podél Vltavy po levém břehu. Kolem staré cističky. Původně jsem chtěl jet Šáreckým údolím, ale už jsem tu dlouho nebyl a tam místo toho stoupáme po silnici do Lysolají a dále až do Horoměřic. Kde se konečně napojujeme na červenou značku a tou se necháme vést pěknou pěšinou na sv. Juliánu, kde nás čeká menší sjezdík do Tuchoměřic.
Za Horoměřicemi na červené
Kus za Tuchoměřicemi začíná peklo. Béda nedávno ve svém článku spekuloval jakou barvu má peklo. Došel k závěru, že bílou. Mě se teď zdá, že hnědou. Kola jsou oblepená blátem tak, že nemůžou projít vidlicí. Co pár metrů vyšťouráváme bláto klacíky.

Nad Číčovicemi konečně najíždíme na asfalt. Volím svou oblíbenou metodu odstranení bláta z kola - pořádně to rozhulákat po silnici. Bláto kolem nás jen lítá a silnice za námi připomíná silnici po řepné kampani. Kola se pěkně očistila, ale jen proto, aby jsme těsně před Okoří zase zapadli do bláta a vypadali stejně.
Na okoř je cesta jako žádná ze sta

Z Okoře raději volím cestu po silnicích přes Neutonice, Lichoceves a Statenice. Následně po modré značce podél Únětického potoka. Než vjedeme do Roztok projíždíme Tiché údolí. Z Roztok jedem po silnici do Sedlce a pak už se napojujeme na naší ranní trasu a tou se vracíme zpet domů.
Tiché údolí

Auto & Technik MUSEUM SINSHEIM

15. dubna 2008 v 9:30 Military
Vzhledem k vývojové práci co dělám (řídící systémy k dieselgenerátorům) je občas potřeba něco vyzkoušet přímo na motoru a ne jen na simulátoru. To se obvykle děje u našeho partnera ve Švýcarském městečku Langoš. Ono se teda přímo takhle nejmenuje, ale německy umím jen o trochu lépe než mongolsky a nechce se mi hledat správný speling, jak říkáme my češtináři. Ono to stejně není důležité. Nejezdíme tam jen na testy, ale i na pařby za jedním přeběhlíkem z naší firmy. (Pokud to čte někdo z vedení - jezdíme tam samozřejmě hlavně, hlavně testovat) Průmerně tedy tak jednou ročně jezdím a vždy když jsme projížděli okolo německého města Sinsheim jsem z dálnice smutně hleděl na řadu tanků vedle dálnice a letadla instalovaná nad střechou muzea. Nikdy nebyl čas se zastavit. Časem vedle dálnice vyrostla zeď, asi aby jste bez placení neviděli ani zblo. Při poslední cestě z testů v Langoši se ta příležitost konečně naskytla a měli jsme celé 4 hodiny na prohlídku rozsáhlé expozice. Samozřejmě jsem se těšil zejména na vojenskou techniku.
Sherman v pozadí trosky Panthera
Expozice válka v Africe
Vstupné pro dospělého bez vstupenky do kina IMAX dělá 12,50 eur.
Zajeďte si tam a udělejte si sami obrázek, ale uvedu alespoň co zaujalo mě:
- trosky Panthera
- všeobecně celá expozice vojenské techniky (expozice válka v Africe)
- trosky Stuky vytazené z vody (super patina)
- porovnání Concorda a TU-144
- motor z ponorky a lodní motor (deformace povoláním, dva dny před návštevou jsme trávili hraním si s podstaně menšími dieselmotory)
- policejní dvanáctikolo
- expozice venovaná značce Ferrari
- Junkers tzv. vlnitý plech
Junkers vlnitý plech
TU-144
Concorde
Motor z ponorky rok 1917
Motor z torpédoborce
A kde se zastavíme příště? V nedalekém městě Speyer je další muzeum, kde slibují Boeing 747, Antonov AN-22, Ponorku a mnoho dalšího, ale hlavně, hlavně tam mají hausboot Kelly family ..... Sometimes I wish I were an angel, Sometimes I wish I were you ........ Bleeeeeeee

Odkaz na obě muzea - http://www.technik-museum.de/

Trasa 6. - Lužické hory aneb za parním vláčkem a super výšlapy

14. dubna 2008 v 11:40 | Já |  MTB
Délka: 40km
Převýšení: 1240m
V neděli se probouzíme na parkovišti U Jána. (jižně pod nejvyšší horou Lužických hor - Luž) Kola na střeše jsou obalená jinovatkou, tak čekáme až rozmrzne.
Na červené po Luží
Krásné stoupání na Luž

Začínáme k velké radosti Lenky hned pěkným výšlapem po zelené na chatu pod Luží. Odtud po červené, kde se vydáváme po odbočce na vrchol Luž 792m. Já šlapu pěkně na kole Lenka z toho má turistickou vložku. Cesta s kamením se pěkně kroutí a vesele si stoupá. Funím co to dá, tep někde nad 180, ale přesně tohle je to jak to má vypada a ne jako včera ten asfalt. Naštěstí tu ještě nejsou turisti a tak bez problémů a žvástů turistů dorážím na vrchol. Rozhlížím se a pak jedu naproti Lence a zpět na vrchol.
Nejvyšší vrchol Lužických hor Luž 792 m
Oproti původnímu plánu však nesjíždíme stejnou cestou zpět, ale přejíždíme do Německa a sjíždíme jejich zelenou značkou a posléze jedeme po hranici po krásně vedené modré značce. I když ne všichni jsme stejného názoru.
Sjezd z Luže
Krásná cesta po hranici

Pak po žluté sjíždíme do německého vnitrozemí, až brzdy smrdí. Že by ten německý nápis v trojúhelníku co byl na začátku znamenal varování před prudkým klesáním? Asi jo. Chvíli jedeme po zelené, ale ta je pak blbě sjízdná a tak kolem nějakého baráku jedeme na silničku v údolí a tou se necháme zavést až zpět pod Luž na hraniční přechod u Horní Světlé. Dáváme si svačinku. Během svačiny si prohlížím dva památníky ležící pár metrů od sebe. Jeden připomíná útoky německého freikorpsu v roce 1938 (Podrobnosti událostí a další informace) a druhý na straně nemecké který zmiňuje ono v jisté době tolik diskutované "vyhnání". Asi kdyby nebylo potřeba stavět ten první pomníček nemusel by se stavět ten druhý, ale z historie už se můžeme tak maximálně poučit.
Na paměť obránců zdejší celnice a všech dalších hraničářů, kteří v roce 1938 bránili demokratické Československo proti útokům sudetoněmeckého freikorpsu. Nikdy nezapomeneme!
Přes tento hraniční přechod "stráž" byli po konci války v roce 1945 vyhnáni sudetští Němci, kteří zde měli po dlouhá století svoji vlast po obou stranách hranice. Na upomínku 1945 - 1995
Heimatkreis Deutsch-Gabel / Zwickau, založeno 1950 v Mnichově Heimatkreis Böhmisch Leipa
Po svačině sjíždíme dolů do Kurort Jonsdorf. Po cestě ještě pěkný výhledový bod. Je tu fůra skal a místní lezci nezahálí. Svrbí mě prsty a napadá mě se sem někdy lezecky podívat.
Pokračujeme dále po silnici až k spodnímu nádraží a po žluté objíždíme lesem vrch Jonsberg. Podmoklá cesta není opět nic pro úzké pláště Lenčina trekového kola, ale šlape statečně. Pokračujeme dále po modré po pěkné cestě údolím vstříc městečku Kurort Oybin, nad kterým se tyčí pískovcový vrch s rozvalinami hradu. Jedeme kolem kolejí jakési úzkorohchodné železnice a tak vzpomínám na Cipíska. Vrcholem skoro až železničním orgasmem se dá nazvat příjezd vláčku taženého parní lokomotivou na malebné nádraží Kurort Oybin.
Začínají přicházet dešťové přeháňky. Stoupáme po silnici zpět do Čech. Kousek pod hranicí nechávám Lenku ať si odpočine a sám si z tréninkových důvodů vyšlápnu na Hvozd 749 m. Vracím se k Lence a jedeme dál a za chvíli už nás vítá domovina. Už se jen snažíme vrátit nejkratší cestou k autu. Tedy Krompach po silnici Juliovka a po žluté zpět na parkoviště u Jána. Poslední čtyři kilometry si užíváme jízdu ve slušném slejváku, ale co se dá dělat, už neporoučíme větru dešti.
Zřícenina v Oybinu
rozhledna na Hvozdu
Vítáme vás v Čechách, poznali jste to jen podle té cedule?
Prší, schováváme se kam se dá.

Trasa 5. - Polomené hory

14. dubna 2008 v 10:36 | Já |  MTB
Délka: 35km
Převýšení: 480m
Náhlé zlepšení počasí oproti předpovědi nás vytáhlo vyrazit někam na kolo na zbytek víkendu. Pro sobotní odpoledne jsme vybrali okolí Ralska. Jako bod pro výjezd jsme zvolili parkoviště za Starými Splavy, kousek od Máchova jezera.
Začínáme stoupáním hned před hájovnou po takzvaném Mužském hřebeni. Posléze se napojujeme na modrou značku a s ní najíždíme na lesní asfaltku. Té se držíme i když modrá značka mizí vlevo. Kolem cesty jsou typické pískovcové doly.
Klesáme k silnici, kterou přejíždíme a pokračujeme po lesní asfaltce. Takto kvalitní povrch nemá většina silnic v tomto okrese a na horském kole jen znuděně naslouchám hučení plášťů, které by se raději zakously do nezpevěného povrchu. To se trochu zlepší, když zabočíme k Vavrouškovu rybníku, ale po vjezdu na plochu Hradčanského letiště se hučení opět vrátí. Projíždíme kolem hangárů a vjíždíme do vsi Hradčany.
Zase asfalt. Vítám neznačenou odbočku vlevo. Měkký písek je zábavnější než asfalt, i když nevím jestli to tak přijde i Lenke, která se sem tam se svým trekovým kolem do písku zaboří. Napojujeme se na zelenou a jedeme se podívat na Psí kostel a Skalní bránu. Konečně zase trocha terénu. Pak už, ale jen neznačenou cestou se napojit na vyasfaltovanou "cyklotrasu" a vrátit se do Starých Splavů k autu. Cestu si protahujeme ještě přes cestu po hrázi Máchova jezera. Na parkoviště se vracíme po žluté značce což je opět jeden z kousků trasy, který je opravdu krásný.
Skalní brána

Po večeři u auta, se přesouváme do Lužických hor, kde budeme působit zítra, ale to už je trasa 6.

Domácí terény 3. - Kraj kocoura Mikeše

7. dubna 2008 v 7:22 | Já |  MTB
Délka: 38km
Převýšení: 780m
Výrážíme ze Svojetic a vezmeme to přes les do Klokočné. Po žluté klesáme směrem do Mnichovic. Polní cestou pokud zrovna není moc rozbahněná se to dá pěkně rozpálit. Za potokem jedeme vpravo příjemnou cestou ale to už vjíždíme do Mnichovic. Přichází první kopec, který prověří naše síly. Stoupáme k nádraží do části Mnichovic zvané Božkov. Zatím sledujeme červenou značku, ale nedáme se jí zlákat vpravo a jedeme rovně kolem Božkovského jezírka. Přejedeme nad dálnicí a jsme v Mirošovicích. Po žluté podjedeme pod železnicí a napojíme se na zelenou značku. Necháme se vést tokem Mnichovky. Kousek za Senohraby narazíme na nesmyslný zákaz vjezdů pro cyklisty na pravém břehu. (kupodivu je jen na jedné straně, z druhé strany tedy od Sázavy zákaz není)
Je na svědomí každého, zda bude respektovat takovýto ničím neopodstatněný zákaz, ale cesta po pravém břehu Mnichovky je rozhodně zajímavější. Ale ponechme tyto zákazy idiocii obecního úřadu v Senohrabech a pojeďme dál až k řece Sázavě.
Na zakázané stezce
Na zakázané stezce
Zřícenina Zlenice
Zde se nabízí krátká odbočka ke zřícenině hradu Zlenice, který si každý jistě rád vyšlápne. Proti proudu Sázavy si užijeme cestu po červené, která se postupně mění z pěkné cesty až na nic moc zajímavou asfaltku. Ta nás vyplivne v Choceradech. Zde se oddělíme od řeky a stoupáme po modré směrem na Hradové Střímelice. Po té co se spustíme do údolí Seradovského potoka opustíme modrou značku a stoupáme vlevo cestou až k silnici. Jedeme vlevo až do Ondřejova. Stále stoupáme až na vrch Pecný, kde se nachází Ondřejovská hvězdárna. Kolem radioteleskopu pokračujeme jakousi cyklostezkou až do Zvánovic. Po modré se necháme vezt až pod Holý vrch, kde modrá padá do údolí Zvánovického potoka. To si však necháme na jindy a pokračujeme dál neznačenou cestou až na silnici pod Struhařovem a po silnici se vracíme do Svojetic.
Po červené ze Zlenic podél Sázavy
U Ondřejovské hvězdárny
Dojezd do Zvánovic

Skialp Kühtai

2. dubna 2008 v 8:34 | Já |  Videotvorba
Tak celkem v rychlém čase jsem dotvořil video z posledního víkendu v Rakousku konkrétně Stubaiských Alpách v okolí střediska Kühtai. (Deník)

Bloßstock Nordwand

1. dubna 2008 v 8:20 | Já |  Videotvorba
Legendární kousek, který se povedl náhodou natočit pod severní stěnou Bloßstocku. Holt když stavíte někoho do stěny nesmíte si zapomenout vzít někdo sedák.