DROBNÉ AKTUALITY:
17.9.2013 - Rubrika "Voda a okolí" roztžena na více rubrik podle použitého typu plavidla.

Únor 2008

Daně? Přiznám se, nechápu ....

28. února 2008 v 15:33 | Já |  Život
Stát, daně, politika, ...... proč jen mě to vlastně nikdy moc nezajímalo? Navíc jsemtaké nedával pozor ve škole protože kdybych dával měl bych snad jasno v následujících otázkách, které mě vždy napadají jednou měsíčně, když se podívám kolikže peněz bylo odvedeno vrchnosti.
1. Stát, co to je? V cestovním pase mám napsáno, že jsem pod ochranou České republiky. No nevím jak moc mi to na cestách pomůže, ale budiž. Mě přijde stát v podstatě něco jako služba, a to pěkně drahá protože si ji platíme ze svých daní. Případně jako akciová společnost, kde jsme všichni akcionáři. Pokud tedy stát je služba, pak nechápu hned další otázku.
2. Pak mi tedy takzvaná rovná daň nepřijde vůbec rovná. Jediná skutěčně spravedlivá daň by byla daň fixní. Tedy kupříkladu 5000 Kč měsíčně, protože je naprosto evidentní, že náklady na každého občana musí být plus mínus stejné. Dokonce zcela nepochybně budou náklady na člověka s vyšším příjmem nižší. Pak tedy progresivní nebo i rovná daň jsou naprosto nespravedlivé. Tak trochu mi to připomíná kritizované dvojí ceny pro čechy a cizince.
3. Pokud je stát akciovou společností, pak ať už se hádá pravice s levicí, nebo Jarda s Pepou, snad se shodneme na tom, že nejdůležitějším úkolem volených zástupců krom schvalování zákonů, baštění chlebíčků, exhibování slovními průjmy je sestavování rozpočtu. Tedy zjednodušeně hospodaření s penězi vybraných na daních. Pak zde mě napadá další otázka proč, ale má hlasovací právo někdo kdo neplatí daně? Z logiky věci při progresivní nebo rovné dani by plynulo, že bych měl mít hlasů úměrně tomu kolik peněz jsem odevzdal do statního rozpočtu. Podobně jako je tomu u každé akciové společnosti, kde se hlasuje podle velikosti podílu.

Může mi někdo jednoduše odpovědět na tyto otázky, fakt to nechápu.

Franz Senn Hutte

26. února 2008 v 12:49 | Já |  Videotvorba
Jedno ze starších videí. Skialpy s Meteoracompany na jaře 2007

Trasa 3. - Lužními lesy mezi Kolínem a Poděbrady

25. února 2008 v 10:58 | Já |  MTB
Meterologové slibují krásný nezimní den a tak ráno vyrážíme na kolech do drobného deště. Naším cílem je Kolín a lužní lesy v okolí Labe. Doufáme, že slibované vyjasnění přijde dříve než dorazíme do Kolína. Z vlaku nás ale už vyhodí ve Velimi, že máme dál jet rychlíkem. Tam se s kolama, ale nemůžeme nacpat a tak alternativně startujeme odtud. V krásné obci Klipec vyhledáme zelenou značku a po ní jedeme až do Kolína s jednou pěknou odbočkou způsobenou blouděním. Cesta místy není úplně ideální, ale projet se to dá.
Staré rameno Labe kousek za Pňovem
To není jinovatka, ale stromy podělané od kormoránů (škoda, že smrad se nedá vyfotit)
Mariánský sloup v Kolíně na paměť moru 1680

V Kolíně na náměstí chvíli studujeme kudy dál, pak se chytáme červené značky a po proudu Labe jedeme podél pravého břehu. Projíždíme zajímavé lužní lesy se spoustou bývalých ramen Labe. Naproti Osečku zjišťujeme, že přívoz v zimě nejezdí a tak jedeme dále. Zase míjíme různé tůně a mokřady. Odkláníme se od Labe a dojíždíme do Libic nad Cidlinou, kde sledujeme tok Cidliny až do míst, kde spojuje své vody s Labem. Proti docela silnému větru míříme vstříc Poděbradům, kde opět přejíždíme na opačný břeh a zase se napojujeme na zelenou značku. Tu opouštíme po žluté, aby jsme se podívali na písečnou dunu u Osečka. No žádný zázrak to není. Asi tím že nejsme akademiezvěd, tak to nedokážeme ocenit. Vracíme se na zelenou a ta nás přes památník odboje zavede do středu Velimského železničního okruhu, do vsi Sokoleč.
NPR Tonice bezedná
Písečný přesyp u Osečka
Zkušební železniční okruh

Pak už jedeme neznačenou polní cestou na nádraží ve Velimi. Za dvě minuty tu je vlak a tak se ani nestačíme rozkoukat a už jedeme zpět. Byl to pěkný výlet a vyjasnění opravdu přišlo.
Délka: 53 km
Převýšení: 180 m

"A vám se ta stopa jako líbí?"

19. února 2008 v 9:07 | Já |  Lezení a hory
Tak se mě ptá za mnou stoupající Cipísek, který paroduje české fotbalové bosse. Šoupe nohama stejně jako jako já po již notně staré ledovaté stopě, kdy při každém druhém kroku nám spodní lyže ustřelí. Jsme v Kitbühelských Alpách už druhý den. Původně to vypadalo že pojedeme čtyři, ale nejdříve svou účast zrušil Plechy s ohledem na to, že by se nevyspal. Později ji zrušila Klára s tím, že na ní něco leze. Tak jsme tu jen ve dvou. Respektive jsme tu ve třech, ještě je tu s námi Opičnák (kříženec opičky a tučnák) ten se ale nese u mě na batohu s další výbavou.
Počasí je neskutečné. Celý víkend modro. Včera jsme vyrazili z Inneralpbachu a vylezli na vrchol Sagtalerspitze 2242m. (pravý vrchol takového skalnatého hřebínku. Pak jsme přejeli na vrchol Gamskopf, ale tam jsme zjistili, že to není Gamskopf, ale něco jiného. Sjezd do údolí se ukázal jako podnik hodný extrémné zjazdárky. Chvíli jsme licitovali, jestli se snažit zapsat do historie extrémních sjezdů (pokud to vyjde) případně statististiky nehod v Alpách.(pokud to nevyjde) Nakonec jsme se shodli, že to, aby jsme mohli říkat, ".. jsme dole zlyžovali takým žlabíkom" nám nestojí za to riziko a naši cestu si pak prodloužili o cestu na sedlo mezi skutečným vrcholem Gamskopf a Dristenkopf odkud už sjíždíme bezpečně zpět k autu. Krásný den jsme završili afterparty s popíjením Lambruska ve spacákách v autě. Noc se snáší na Tiroly a teplota klesá k -12°C.
Afterparty v autě
Ale zpět ke svahu který mám právě pod nohama. "K...fix", zase mi ustřelila spodní lyže a opět se ozývá střevní chřipka, která mě dnes ráno atakovala. Stoupáme směrem k vrcholu Galtenberg, ale jsme dost pomalí. Dohání nás nějací místnáci. Sice jsou to nějací běžci, ale hned to balí a sjíždějí. My se trmácíme do stále strmějšího svahu sedla mezi vrcholy Grosse a Kleine Galtenberg. Na sedle to balíme. Jsme tu jednak pozdě s ohledem na to že dnes ještě musíme jet do Prahy a opět mě kousek pod sedlem v prudkém svahu zastihl střevní problém. Cípísek se jde alespoň rozhlédnout na vrchol malého Galtenbergu. Pak sjíždíme dolů. Zpočátku prašan v prudkém svahu, pak střídavě prašan krusta, nakonec rozrytej svah a na úplný závěr cesta k parkovišti.
Na sedle mezi Grosse a Kleine Galtenberg
(Fotky dodány Cipískem)
Modře sobota, fialově neděle

KV-2 Prohlášeno za hotové

14. února 2008 v 8:17 | Já |  Modely
Protože nějak nemůžu sehnat leptané nářadí od Haulera, kterým jsem chtěl vylepšit svůj model KV-2 a už mě to nebaví nechávat stále otevřené prohlašuji tento model za hotový.
Takže tady ho máme:
Né tohle ještě není on, to je předloha, kterou jsem se nechal inspirovat. :o)))
Tady je model. Měřítko 1/48 výrobce stavebnice Hobby Boss

Trasa 2. - Z Holešovic na sídliště Tvarožník (rozuměj Rohožník) kolem čtyř rybníků

11. února 2008 v 17:26 | Já |  MTB
Tato trasa vynikla, respektive byla částečně vykoukána z mapy doporučených cyklotras po Praze jako spojka z Holešovic na Tvarožník. Trasa ve svých dvou třetinách kopíruje říčku Rokytku. V druhé třetině vede po značené cyklostezce a v poslední části kopíruje železniční trať na Kolín. Na Tvarožník se dojíždí z Klánovického lesa po červené a žluté značce.
Délka: 26km
Převýšení: 150 m (v popisovaném směru)

Trasa 1. - Ze sídliště Tvarožník (rozuměj Rohožník) údolíčkem až k Jevanským lesům

11. února 2008 v 10:49 | Já |  MTB
V neděli jsme s Lenkou naprostou náhodou (zapomněl jsem vzít mapu) objevili pěknou spojku, která propojuje východní okraj Prahy s mým domácím terénem na chajdě. (viz článek Domácí terény 1.) Sice velká část vede po silnicích, kterým se jinak vyhýbám jako čert kříži, ale i tak se nám líbila. A hlavně, byla až na malé vyjímky sjízdná pro lenčino trekové kolo. Na konci trasy nás čekal guláš a pak jsme si trasu projeli ještě jednou v opačném směru.
Délka: 17km (jen jedna cesta)
Převýšení: 280 m (v popisovaném směru)
Začínáme na Tvarožníku (Rohožníku) a jako první bereme červenou značku. Přejíždíme Výmolu po starém kamenném mostku a po polní cestou stoupáme k silnici na okraji Dobročovic. Zde se bohužel napojujeme na silnici a jedeme až do Škvorce. Zde přejíždíme na žlutou značku a začíná asi to nejkrásnější co na této trase je - cesta stoupá zalesněným údolím, které bych zde ani nečekal. Projíždíme kolem rybníčku.
Míjíme pamatník Svatopluka Čecha a stoupáme výše údolím. Až na jedno místo je cesta dobrá a sjízdná pro obě naše kola.
Později však cesta opouští dobrou cestu na pravém břehu vysoko nad potokem, prochází brodem a stoupá k silnici a ní dosahuje Doubek a dále ještě západní okraj Babic.
Pak opět vjíždíme do lesa rozbahněnou cestou a dojíždíme k silnici na okraji Mukařova. Do Svojetic na chajdu pohodlně vyšlapeme již po silnici.

Domácí terény 2 - Severní prostor

11. února 2008 v 9:52 | Já |  MTB
Tak jsem se konečně dočkal a nové kolo dorazilo. Přemýšlel jsem kam vyrazit ho pořádně projet a vyzkoušet. Volba byla, ale jednoznačná - do mého nejdomácnějšího terénu a sice do strání pravého břehu Vltavy mezi Trójou a Kralupy. V těchto místech pořádám tradiční Vánoční akci Severní sjezdy a nevyjezdy (dále jen SSaN). I s ohledem na další ročníky jsem se jak hledat další možnosti jak modifikovat trasu, aby jsme nejezdili pořád stejně. Nakonec jsem však zůstal u typické i když lehce upravené trasy. Ve Větrušicích mi přes cestu přeběhla černá kočka, čemuž jsem se vysmál s tím, že já mám kočky rád a tudíš na mě nějaké pověry neplatí. Takže hnedle po sjezdu dolů k Vltavě už jsem máčel do kalných vod této řeky duši, abych zjistil, kdeže je to ta "zkurvená" díra. Někde jsem najel na trn a probodnul prední kolo. Přesto, že kolo je v záruce, tak tohle asi nevyreklamuju a tak jsem vytáhnul lepení a musel to zapatlat sám. Příště až uvidím černou kočku musím pořádně přidat. :o)))
V místech, kde se trasy překrývají jsem použil modrou barvu.
Délka: 59,61 km (počítáno od Holešovické tržnice)
Převýšení: 979m
Popis trasy: (klasický kurz cesty, ten se však neustále rozšiřuje a kombinuje)
Z domova se libovolně dostaneme k psímu útulku v Tróji. Po modré značce vyšlápneme nahoru do Bohnic. Jakmile by jsme měli opustit les a vjet do zahrádkářské kolonie odbočíme vlevo po odbočce na výhled na kaňon Vltavy. (kdo chce zajede si na výhled) Hned jak nás pěšina z lesa vykopne na rozbitou silničku jedeme doprava a hned jak to jde opět doprava podél hřbitova a posléze louky. Vlevo máme louku vpravo zahrádky a míříme do nitra Bohnic. Jakmile dojedeme na křižovatku tvaru T odbočíme vlevo, protáhneme se kolem závory a již to svištíme přes kameny při prvním sjezdu. Setrvačností dojedeme až do půlky kopce po cestě přes louku. V tu chvíli jsme na modré značce. Značka odbočuje vlevo, ale toho si nevšímáme a jedeme rovně k lesu. Zde cesta začíná klesat do Drahaňské rokle, ale toho si také nevšímame a dáme se vpravo po louce nebo pěšinou na okraji lesa a louky. Ta nás zavede ke žluté značcce z Čimic. Teprve po ní sjedeme do Drahaňské rokle. (dá se sjet buď přímo po značce - velký spád šikmo svahem, úzká pěšina. Nebo lepší cestou poněkud vpravo. Ta zase často bývá rozdupána od koní.) Každopádně v údolí to vezmeme vlevo po kamenité cestě. Jedeme po ní dokud je sjízdná pro auta. Jakmile mineme poslední domek na levé straně, odbočíme šikmo vlevo a vyšlapeme zpět na louku, kde se objevíme přesně v místech, kde jsem před chvílí opouštěli modrou značku. tentokráte po ní jedeme vpravo a hned za zelenými rourami nás čeká další sjezd do Drahaňské rokle. Pokračujeme dál údolím, ale k Vltavě nedojedeme, zato přes můstek tvořený panelem přejedem přes potok a vyšlapeme k zahrádkám v Brnkách. Dáme se doleva po asfaltce a jedem do mírného kopečka, který se posléze zlomí do pěkného padáku k Vltavě, ale nedáme se strhnout sjezdem a po chvíli odbočíme vpravo mezi zahrádky a opět šlapeme do kopce. Dáváme pozor, aby jsme neminuli ulici se jménem Do polí, která vede vlevo. Dáme se po ní. Pak vlevo a vpravo a vhůru na horizont stále mezi zahrádkami. Pokračume rovně a na křižovatce kde se cesta rozdvojuje vezmeme tu levou. Máme vlevo zahrádky a vpravo pole. Jedeme z kopce, ale dáváme pozor. Hned jak se objeví první zahrádka i na pravé straně tak za ní odbočíme na pěšinku vpravo a jedeme po okraji lesa až narazíme na žlutou značku po které sjedeme do údolí pěkným sjezdem. (vlevo) Pokračujeme dolů směrem k Vltavě. Jakmile přejedeme můstek přes potok dáme se vpravo, čímž se napojíme na modrou regionální psaníčkovou značku. Ta nás vede přes Masarykovu skálu do Klecan. Tam vyhledáme za kostelem zelenou značku a s ní sjedeme krásným sjezdem až k Vltavě. Zde se pokud chceme můžeme začít vracet, ale raději zatočíme doprava a po červené podjedeme lom a vjedeme do Husince. Zde začneme stoupat po silnici. Hned za vracečkou doleva odbočíme na lesní pěšinu, která nás strmější, ale zajímavější cestou zavede k silnici. Tu přejedeme a dáme se polní cestou k chatám. Pokračujeme kolem nějakých sadů po bývalé červené značce do Větrušic. Projedeme vesnicí a po silničce poračujeme až ke kravínu nebo co to je, kde asfalt končí a nás polní cesta vede až ke krásnému sjezdu zpět k Vltavě. Vynoříme se u přívozu naproti Libčicím. Podél Vltavy se začneme vracet do Řeže, opět podjedeme lom a pokračujeme dál. Až do míst, kde asfaltka prudce zahybá vlevo do kopce. Vyšlapeme opět pár výškových metrů do Brnek. Už to zde začínáme poznávat protože jsme zde již dnes jeli. Vracíme se tedy po stejné cestě a vychutnáme si sjezd dolů k mostu z panelu. Tam zatočíme vlevo a po žluté pomalu stoupáme Drahaňskou roklí. Komu se po žluté podaří vyšlapat až k áleji vedoucí do Čimic je opravdu borec. Žlutá značka nás vyklopí mezi vilkami v Čimicích. Projedeme vilkami rovně a když už to nejde jedeme vlevo až na hlavní. Vpravo dolů a hned zase vpravo. Napojíme se na modrou značku a tou svištíme údolíčkem dokud nás nevyklopí v místech, kde jsme dnes poprvé sjížděli. Dáme se vlevo a po stejné trase se vrátíme k trojskému psímu útulku. Vychutnáme si tak ve sjezdu i náš dnešní první výšlap.

Domácí terény 1 - Voděradské bučiny

6. února 2008 v 8:48 | Já |  MTB
Inu jak říká klasik, tělo musí jít do hrobu zhuntované. Tohoto přísloví se zřejmě drží Lenka a tak asi proto, že jí čeká operace kolene, vymýšlí co ještě připravit operačnímu týmu za překvapení. Od lyžování se mi ji snad podařilo odradit, ale na kolo se prostě muselo. To jsem i uvítal protože jsem si chtěl vyzkoušet svůj nový cyklocomputer a tak nějak jsem i doufal, že si vyzkouším i nové kolo, které mám objednané. To první se podařilo to druhé nikoliv, takže jsem opět musel napnout svaly a do auta nacpat své staré poctivé kolo s ocelovým rámem a váhou vykrmeného pašíka. Za cíl jsem zvolil jeden ze svých oblíbených a domácích terénů v okolí naší chajdy Voděradské bučiny. To že jízda tam byla poznamenána selháním mého přibližovadla Škoda 125 s následným odtahem na laně, ranní opravou děravého plováku v karburátoru a opětovým vydáním na cestu je už jiný příběh.
Jevanský rybník
Voděradské bučiny jak již název napovídá jsou smíšeným lesem prostírajícím se mezi Černými Voděrady, Jevany, Louňovicemi a Svojeticemi. Lehce zvlněná krajina protkaná množstvím šotolinových lesních cest je ideálním terénem zejména pro treková kola. V tomto terénu jsem strávil dětství při vyjížďkách z chaty a můžu jej všem doporučit. Nenajdete zde sice dramatické sjezdy jako v mých jiných oblíbených terénech, ale za návštěvu určitě stojí a pokud mohu ještě radit, najděte si pěkný slunečný pozdně podzimní den a nebudete litovat. Slunce dokáže se spadaným listím a světlými kmeny statných buků vykouylit nádherné scenérie.
Fialově šotolinové či asfaltové cesty, oranžově teréní spojky či horší lesní cesty
Rybník Pařez
Cesta z nitra lesa k Voděradskému rybníku

Sigma BC 2006 MHR DTS - minirecenze cyklocomputeru

5. února 2008 v 7:35 | Já |  MTB
Protože mi můj starý počítač ujetých kilometrů vypověděl službu po té co do něj natekla voda a navíc nejspíš následně zmrzla jsem se rozhodl investovat do nového počítadla. Nároky jsem měl jednoduché - běžné funkce, výškoměr, pulsmetr. Začal jsem se probírat internetovými obchody a nakonec má volba padla na přístroj Sigma BC 2006 MHR DTS. Jeho cena se obchod od obchodu značně liší cca v rozmezí 1900 - 2400 Kč. K přístroji lze dokoupit snímač pro druhé kolo cca za 500 Kč, což ocení ti co mají dvě kola třeba silniční a horské. (viz obrázek níže. Kolo 1 - šedivý proužek. Kolo 2 - červený proužek)
Toto se o přístroji můžete dočíst ve specifikaci:
Výškoměr, pulsmetr, tachometr a teploměr
Digitálně kódovaný BC 2006 MHR kombinuje vlastnosti klasických cyklocomputerů s nejdůležitejšími výškovými a tepovými funkcemi tak i s měřením teploty. Díky 4 tlačítkům je snadný přístup ke všem důležitým informacím během vaši jízdy. Velký přehledný displey zobrazuje ve jednom okamžiku 4 aktuální údaje - výška, puls, rychlost a další zvolená funkce.
Všeobecné funkce:
nastavení jazyka, 7 jazyků
podsvícení LCD displeje
zobrazení stavu baterie
zálohování díky pamětovému čipu
možnost nastavení dvou rozměrů kol
čas a název modelu v pohotovostním režimu

Cyklistické funkce:
aktuální rychlost
průměrná rychlost
srovnání průměrné a aktuální rychlosti
maximální rychlost
denní kilometry
programovatelné počítadlo kilometrů dílčí trasy
celkové kilometry s kolem 1 + 2
celkové kilometry s kolem 1
celkové kilometry s kolem 2
Tepové funkce (přesnost EKG):
aktuální puls
průměrný puls
maximální puls

Funkce času:
hodiny
stopky
doba jízdy
celková doba jízdy s kolem 1 + 2
celková doba jízdy s kolem 1
celková doba jízdy s kolem 2
programovatelný časovač vpřed/vzad
Výškové funkce:
aktuální výška
denní výška nahoru/dolů
celková výška nahoru kolo 1
celková výška nahoru kolo 2
celková výška nahoru kolo 1 + 2
aktuální teplota
Turistické funkce:
doba cesty
aktuální výška
denní výška nahoru/dolů
aktuální teplota
tepové funkce
časovač
čas
Balení obsahuje: computer + hrudní pás + bezdrátový měrič rychlosti kola + držák na řidítka + držák pro turistiku
Takže a teď k mým zkušenostem. Zatím jsem měl tu čest vyzkoušet jeho funkci třikrát. Jednou na běžkách v Harrachově v turistickém režimu a dvakrát na kole při pohodové vyjížďce. Můžu říci, že přístroj splňuje to co inzeruje, jen pár bodů bych zdůraznil.
1. - Výrobce jako jednu z předností uvádí to, že k montáži není potřeba žádné nářadí. Snímač i držák cyklocomputeru se připevňuje pomocí gumových kroužků zaháknutých za umělohmotná korýtka. Je pravda, že mi zatím snímač ani při sjezdu po kamenité cestě nespadl, ani se nesetřásl mimo dosah magnetu, každopádně bych dal přednost poctivému přišroubování. Budilo by ve mě více důvěry. Uvidíme časem.
2. - Pojem "denní výška nahoru/dolů" jsem si vyložil tak, že po skončení tůry mi přístroj oznámí kolik jsem nastoupal a kolik naklesal metrů. Omyl! V nastavování si musíte zvolit jestli chcete aby přístroj počítal nastoupané NEBO naklesané metry. Toto vidím jako největší nedostatek, protože vím, že přidat čítání obou údajů by výrobce stálo asi tak 5 řádků kódu navíc a pár bytů RAM. Takže musíte sami sebe přesvědčit, že to vlastně nevadí protože jezdíte hlavně okruhy, kde nastoupané metry se rovnají těm naklesaným.
3. - Poslední věcí je, že výškoměr dle specifikace měří jen do 3999 m. Což je pro cyklistiku i většinu tůr dostatečné, ale v Alpách nebo minulý rok na Kavkaze už to pro mě je při horolezectví leckdy nepoužitelné, škoda.
4. - "Jízda mrtvého muže" Ještě jednou věcí, která mě trochu zaskočila je to, že pokud vám během jízdy přestane fungovat hrudní pás. Třeba se sesmekne a podobně. Nulová hodnota tepu kupodivu měřidlo vůbec nezaskočí a ta se stále započítává do průměrné hodnoty. Ta pak rapidně klesá dolů i když šlapete až se vám kouří z uší.
Přístroj v turistickém režimu

Úvod

4. února 2008 v 12:45 Obecné
Tento blog si zakládám jako alternativu ke stránkám Starý pes a mým deníkům. Oboje tyto stránky budou dál fungovat a budu je dál udržovat jen sem bych rád psal aktuální drobnosti a pitominky, které mě v obou tématech napadnou nebo věci, které se mi z nějakého důvodu nehodí do výše zmíněného. Tak nazdar.